OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou desky kvalitní, které vás dokáží nějakou dobu těšit, ale vy se k nim postupně vracíte méně a méně. Jsou i desky legendární, které si opakovaně po léta pouštíte a pak jsou desky zásadní, které nesmazatelným způsobem promluvily do formování hned několika žánrových proudů a dodnes jsou uctívány jako téměř nedotknutelné modly. Ačkoliv z dnešního hlediska můžou představovat už jen krásnou vzpomínku na léta minulá, stále si při jejich poslechu vybavíte dobu, ve které vznikaly a nostalgicky a v mnoha případech určitě i pod dojmem vzpomínek neprávem řeknete, jaké že to tenkrát bylo skvělé a že dnes už nic takového přelomového nemůže vzniknout.
Nerad bych se hádal, ale jsem si skoro zcela jist, že nejčastěji předělávanou metalovou skladbou je právě „Scum“, titulní to vál z této nezapomenutelné kolekce, která ve své době představovala to nejdivočejší a nejextrémnější, co se v muzice dalo vytvořit. Britští NAPALM DEATH ještě před vydáním své debutní desky platily za jednu z nejtvrdších band pohybujících se na místní hardcoreové scéně a vznik takovéto nespoutané nahrávky byl jen otázkou správného načasování. Zajímavostí na „Scum“ je hlavně fakt, že je rozdělen na dvě poloviny, z nichž každou s výjimkou bicmena Micka Harrise nahrála jiná sestava.
První polovina vznikla v srpnu 1986 a podíleli se na ní: Mick Harris (bicí), Justin Broadrick (kytara) a Nick Bullen (basa + zpěv). Na zvuku kapely je ještě jasně rozpoznatelná její hardcoreová minulost, kdy jednotlivé rychlé skladby tvoří hlavně tvrdší punkové riffy a tempa, které se střídají mnohokráte s ultrarychlými sypačkami. Délka songů málokdy překročí dvojminutovou hranici. Kombinace takovýchto hudebních postupů ve spojení s nepříčetným Bullenovým řevem bylo na svoji dobu učiněné šílenství a zrovna zde můžeme hledat počátky žánru zvaného grindcore, ze jehož základní stavební kámen lze považovat právě toto album. „Scum“ jsem si právě za účelem sepsaní této recenze pustil po několika letech a stále jsem velice mile překvapen jen minimální archaičností tohoto díla. Pravda, stigma poloviny 80-tých let – období, kdy se mnohé metalové proudy teprve formovaly – je v jeho libozvučných tónech jasně patrné, „Scum“ totiž doslova dýchá dobou džísek a metalových nášivek, ale ostří jeho brutality a divokosti ani těch dvacet let nedokázalo otupit.
Druhá část byla pořízena o několik měsíců později, v květnu 1987 rovněž v birminghamském studiu Ritch Bitch, o což se zasloužila tato čtveřice: Mick Harris (bicí), Lee Dorian (zpěv), Bill Steer (kytara) a Jim Whitely (basa). Projev kapely, ač to ve své době mohlo znít takřka neuvěřitelně, je ještě divočejší, ještě brutálnější, ještě zběsilejší… Délky skladeb byly zredukovány na nejnutnější minimum a vše bylo podřízeno jedinému cíli – maximálně zničujícímu zvuku, který stanovil nové hranice hudebního extrému. Hlas Lee Doriana byl ještě nepříčetnější a psychopatičtější, než jeho předchůdce a i díky němu jméno NAPALM DEATH vzbuzovalo oprávněné obavy. Jestliže první část „Scum“ je ukázkou soudobého extrémního hardcore, pak ta druhá už je nefalšovanou demonstrací nového žánru – grindcore. S hardcorem a punkem má tato hudba společné už pouze složení nástrojů. Tímto albem na sebe NAPALM DEATH dokázali strhnout i pozornost velkého a významného média, jakým je britská veřejnoprávná BBC, která do svého playlistu dokonce zařadila i skladbu „You Suffer“ a navíc kapelu pozvala do známého pořadu John Peel Session, aby své řádění předvedla živě do rozhlasového éteru. Musím se přiznat, že tohle je jedna z událostí, kterou bych velice rád zažil a hlavně shlédnul. Přestože ve druhé polovině 80-tých let u nás ještě stále zuřila normalizační epidemie, NAPALM DEATH si dokázali najít cestičku i přes železnou oponu a pirátské nahrávky s tímto nápisem byly jedněmi z nejžádanějších artiklů snad na všech tehdejších burzách.
Dvacet let starý materiál lze bez problémů doporučit i dnes, protože „Scum“ stále nakopává a zabíjí. Stále představuje jednu z nejextrémnějších nahrávek vůbec a i když NAPALM DEATH svůj brutální styl rozvíjeli a zdokonalovali, tahle deska zůstane už navždy milníkem dávajícím vzniknout novému proudu v metalové muzice. A když se podíváme na sestavu, která se na jeho vzniku podílela a jen letmo si pročteme seznam dalších nahrávek, které měli tito pánové na svědomí, tak nezbývá, než uznale pokývnout a za zvuků některé z pecek z této desky roztočit další vrtuly!
Zde obvykle bývá verdikt, ale v tomto případě je snad absolutně zbytečný, nemyslíte?
Mick Harris
- bicí
Justin Broadrick
- kytara
Nick Bullen
- basa + zpěv
Lee Dorian
- zpěv
Bill Steer
- kytara
Jim Whitely
- basa
1. Multinational Corporations
2. Instinct Of Survival
3. The Kill
4. Scum
5. Caught ... In A Dream
6. Polluted Minds
7. Sacrificed
8. Siege Of Power
9. Control
10. Born On Your Knees
11. Human Garbage
12. You Suffer
13. Life?
14. Prison Without Walls
15. Point Of No Return
16. Negative Approach
17. Success?
18. Deceiver
19. C.S.
20. Parasites
21. Pseudo Death
22. Divine Death
23. As The Machine Rolls On
24. Common Enemy
25. Moral Crusade
26. Stigmatized
27. M.A.D.
28. Dragnet
Throes of Joy in the Jaws of Defeatism (2020)
Apex Predator – Easy Meat (2015)
Utilitarian (2012)
Time Waits For No Slave (2009)
Smear Campaign (2006)
The Code Is Red...Long Live the Code (2005)
Leaders Not Followers: Part 2 (2004)
Order Of The Leech (2002)
Enemy Of The Music Business (2000)
Words From The Exit Wound (1998)
Inside The Torn Apart (1997)
Diatribes (1996)
Fear, Emptiness, Despair (1994)
Utopia Banished (1992)
Harmony Corruption (1990)
From Enslavement To Obliteration (1988)
Scum (1987)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 33:13
Produkce: NAPALM DEATH
Studio: Ritch Bitch Studios, Birmingham (august 1986 - may 1987)
jedna z nejlepších grindcore desek
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.